Plastová okna se za poslední desetiletí stala standardem v oblasti výměny oken. Nabízejí výborný poměr ceny a výkonu, jednoduchou údržbu a dlouhou životnost. Přesto existují specifické situace, kdy se vyplatí zvážit alternativní materiály. V tomto článku se podíváme na případy, kdy plastová okna nemusí být optimálním řešením.
Památkově chráněné objekty a historické stavby
U historických budov narážejí plastová okna na dva zásadní problémy. První je právní – památkové úřady standardně vyžadují zachování původního charakteru oken včetně materiálu. Moderní plastové profily, ač technologicky vyspělé, nedokážou plně replikovat vzhled a proporce historických dřevěných oken.
Druhý problém je estetický. Původní dřevěná okna měla výrazně užší rámy – často pouze 3-5 cm. Současné plastové profily mají šířku 7-10 cm. Tento rozdíl výrazně mění proporce fasády a může narušit architektonickou hodnotu budovy.
Technicky pak může nastat problém s vlhkostí. Historické konstrukce byly navrženy s přirozenou cirkulací vzduchu. Příliš těsná moderní okna mohou způsobit kondenzaci a tvorbu plísní v konstrukci.
Oblasti s extrémními klimatickými podmínkami
Plastové materiály reagují na teplotu roztahováním a smršťováním. V běžných podmínkách to není problém, ale v extrémním klimatu se tyto vlastnosti projevují výrazněji.
V horských oblastech dochází k teplotním výkyvům od -25°C v zimě po +50°C na povrchu rámů v létě. Tyto rozdíly mohou po několika letech způsobit deformaci rámů, problémy s těsněním nebo obtížné zavírání oken.
Podobně v přímořských oblastech působí vysoká koncentrace soli ve vzduchu a stálá vlhkost. To urychluje stárnutí povrchové úpravy, může docházet k nerovnoměrnému vyblednutí barev nebo vzniku mikrotrhlin v materiálu.
Pro tyto podmínky jsou vhodnější hliníková okna s termoizolační vložkou nebo kvalitně ošetřená dřevěná okna.
Luxusní a reprezentativní stavby
U prémiových objektů hraje významnou roli celkový dojem a kvalita použitých materiálů. Přestože moderní plastová okna nabízejí širokou škálu dekorů, při bližším pohledu je patrný rozdíl oproti autentickým materiálům.
Dřevěná nebo dřevohliníková okna poskytují přirozenější vzhled, hloubku barev a strukturu, kterou plastové dekory nedokážou plně napodobit. U reprezentativních staveb se proto často volí materiály, které odpovídají celkové úrovni objektu.
Kvalitní materiály oken jsou navíc součástí celkové hodnoty nemovitosti a mohou pozitivně ovlivnit její prodejní cenu.
Velkoformátové prosklení
Současná architektura často využívá rozsáhlé prosklené plochy. Plastová okna zde narážejí na konstrukční limity.
Velká skla váží desítky až stovky kilogramů. Plastové profily mají omezenou nosnost a nad určitou velikost není jejich použití bezpečné. Existuje riziko průhybu rámů pod váhou skla nebo deformace způsobené tepelnou roztažností.
Pro velkoformátové prosklení se doporučují hliníkové systémy s termoizolací, dřevohliníkové konstrukce nebo speciální ocelové profily, které zvládnou větší zatížení.
Atypické tvary a nestandardní rozměry
Plastové profily mají omezené možnosti tvarování. U zakřivených, kruhových nebo jinak atypických tvarů oken narážejí na výrobní limity.
Hliník a dřevo nabízejí větší flexibilitu při zpracování nestandardních tvarů a rozměrů. Proto se u architektonicky náročných projektů často volí tyto materiály.
Problematika barevné stálosti
U plastových oken v tmavých odstínech může po několika letech docházet k vyblednutí. UV záření postupně rozkládá pigmenty v povrchové vrstvě plastu.
Tento efekt je nejvýraznější u antracitových a černých odstínů na jižně orientovaných fasádách. Po 5-10 letech může být rozdíl ve vyblednutí viditelný – okna na jižní straně jsou o tón světlejší než ta na severní.
Hliníková okna s práškovou barvou vykazují výrazně lepší barevnou stálost a jsou pro tmavé odstíny vhodnější volbou.
Ekologické a pasivní stavby
U staveb s důrazem na ekologii a udržitelnost se často preferují přírodní materiály. Dřevěná okna lépe odpovídají celkové filozofii takových projektů a mají nižší ekologickou stopu než plastová.
U dřevostaveb je další důvod technický – dřevěné konstrukce reagují na změny vlhkosti mírným pohybem. Dřevěná okna tento pohyb lépe respektují než plastová.
Kdy jsou plastová okna optimální volbou
Plastová okna zůstávají výborným řešením pro většinu standardních aplikací:
- Běžné rodinné domy v nížinách
- Bytové komplexy
- Novostavby bez speciálních požadavků
- Oblasti se standardním klimatem
- Objekty s omezeným rozpočtem
Srovnání materiálů
Cenové rozpětí (Kč/m²)
- Plastová okna: 3 000 – 5 000
- Dřevěná okna: 8 000 – 12 000
- Dřevohliníková: 12 000 – 18 000
- Hliníková: 10 000 – 15 000
Životnost při standardní péči
- Plastová okna: 20-30 let
- Dřevěná okna: 30-50 let
- Dřevohliníková: 40-60 let
- Hliníková: 40-60 let
Náročnost údržby
- Plastová: minimální
- Dřevěná: vysoká (natírání každých 5-7 let)
- Dřevohliníková: nízká
- Hliníková: minimální
Faktory pro správné rozhodnutí
Při výběru materiálu oken je třeba zohlednit:
- Typ a stáří budovy
- Klimatické podmínky lokality
- Architektonický styl objektu
- Velikost a tvar okenních otvorů
- Rozpočet na pořízení i dlouhodobou údržbu
- Požadavky památkové péče
- Plánovanou životnost řešení
Závěr
Plastová okna představují kvalitní a dostupné řešení pro většinu standardních situací. Existují však specifické případy, kdy investice do alternativních materiálů přináší lepší dlouhodobé výsledky. Správná volba závisí na pečlivém zhodnocení všech relevantních faktorů konkrétního objektu a jeho využití.